Běžný den s Mourinkou aneb paní domu
Asi je to psaní pořád o tomtéž, každý den je svým způsobem v mnohém stejný. A nejinak je tomu s Murinkou. Den startuje někdy kolem čtvrté hodiny ranní a dá se říct, že pro mne začíná tím, že kromě drsného jazýčku, který cítim někde na obličeji, slyším vrnění a občas packu na hlavě. Většinou tato činnost končí během jedné hodiny zpravidla tím, že Mourinka začne okusovat nabíječku od mobilu, šňůru od reproduktoru nebo napájení ložnicové, pardon, postelové televize. Ano, tím mne probudí zcela zásadně a je jasné nejen, že neusnu, ale že se alespoň posadím na postel ve snaze zachránit zbytky elektroniky, která je odsouzena k zániku.
Následuje několikeré seběhnutí a vyběhnutí schodů do postele. Ne, nedělám rozcvičku, to se mi jen Mouri snaží ukázat cestu k misce. Dělám zase pár minut hloupého a sednu si v obyváku na sedačku a kolem létá torpédo. Jakmile zjistí, že je otevřené okno, dvěma skoky je venku. Nejdříve si oddechnu, že mám chvíli klid, ale v zápětí vidím, jak se síť houpe a marně se snaží bránit útokům šelmy, která bere nejen šáchorou trávu útokem, ale pochoptelně zuby i drápy útočí i na síť hned v několika výškových úrovních. Ano, musím to vše zkontrolovat, aby síť nepřekousla, snažím se zaujmout méně nebezpečnými hračkami, ale nakonec stejně musím do lednice a přendat obsah konzervího masa z plechovky do misky. Když mi to trvá déle než přezutí pneumatik ve formuli 1, mám na lince ihned pomocníka. Blažené pojídání "až do dna" chvíli trvá a je čas navštívit koupelnu, kde jsem stejně posléze brzy objeven. Kolem šesté je už doma jen paní domu, tedy Mourinka. Schová pár věcí pod postel nebo jinde, kde se nedá dostat a jde spokojeně spát. Kamerový systém je teprve objednaný, nicméně podle náznaků mohu říct, že většinu dne prospí, pokud nepotřebuje překousat někde nějaký špatně schovaný kablík, jako třeba nedávno ten, který zajišťoval napájení krabičky, která mi doma přináší internet. Nyní jsme tedy od světa odříznuti. Ale prý to bylo všechno jinak...
Do bytu se dostala myš! Překousala kabely a mrštná a hodná kočička posléze myš ulovila, ale napáchané škody už bohužel zachránit nemohla.. Čest a sláva kočičce.
Při odpoledním hraní mi Mourinka věnuje až hodinu svého času, aby mne zabavila, než si opět lehne. Před spaním je potřeba opět létat po celém bytě a dělat hlavně ty nepovolené věci. Už ví, že to nesmí, proto je dělá s větší rychlostí a honem uteče, jen co si do nějakého toho kablíku kousne. Cestou do postele mne většinou předběhne na schodech a je tedy první v peřinách. Chvíli šmejdí, co by kde provedla, ale posléze zaléhá vedle mé hlavy a vrní. Pokud jsme spolu třeba celý den, ani mne v noci nebudí, čím kratší dobu jsme však spolu byli, tím častěji je potřeba během noci vítat svého páníčka. Ohledně vítání platí, že se nejlépe vítá s plným bříškem. Při tom nočním se jedná o vrnění a olizování obočí, čichání k mému nosu i puse. Když mi to začne být nepříjemné, otáčím hlavu na druhou stranu a za 2 vteřiny to začíná na druhé straně. Takto se to většinou pětkrát opakuje, než pochopím, že ani tuto bitvu nevyhraju a můžeme opět na několik málo minut oba usnout.